Sociální zemědělství

Kalendář akcí

Zemědělec

Manuál Zemědělce (krok za krokem)

Jste zemědělec a chcete se stát sociálním zemědělcem? Poradíme Vám:

1. krok: splňujete předpisy, vyhlášky, zákony 
2. krok: navázat spolupráci s nejbližším poskytovatelem sociálních služeb, případně s úřadem práce
3. krok: vzdělávání 
4. krok: zaměstnání soc. vyloučených osob, ZPS
5. krok: dotace na zaměstnance

Výše popsané kroky se vztahují na zemědělce, kteří chtějí být sociálně prospěšní a chtějí na svých farmách zaměstnávat osoby zdravotně postižené nebo sociálně vyloučené. V tomto případě se farma stává zaměstnavatelem OZP a vlastně integračním sociálním podnikem, jak mu v současnosti v ČR nejvíce rozumíme. Stačí mu spoňovat krok 1, zkontrolovat, zda má v pořádku všechny "papíry". Krok 2 může přeskočit a přejít rovnou k 5. kroku, tedy z 2. kroku vyřídí jen příspěvky z ÚP na znevýhodněné zaměstnance. Třeba ale zemědělská firma Bemagro, a.s. přeskakuje i ÚP, protože její majitel vnímá jako nutné zaměstnat marginalizované osoby z blízkého okolí a jejich plat zadotuje z příjmu podniku. Tento případ je spíš ojedinělý a hodný příkladu.

Spolupráci s poskytovatelem sociálních služeb naváže, když chce zemědělec žádat o úvěr z programu PGRLF, a.s. Sociální zemědělství, více o tom zde

Pokud hledáte jako zemědělský podnikatel nejbližšího dostupného poskytovatele sociálních služeb, či službu, pro jejíž klienty byste našli na svém hospodářství uplatnění, nahlédněte do registru poskytovatelů sociálních služeb, kde si jednoduchým zpoůsobem naleznete potřebné informace a kontakty.

Vzdělávání je doporučováno, pokud nemá zemědělec bližší zkušenosti s prací se zvolenou "problematickou" cílovou skupinou. Na druhou stranu se v mnoha publikacích dočteme, a ze zkušnosti víme, že zemědělská farma je vhodná pro klienty právě z důvodu, že na ně není pohlíženo jako na sociálně potřebné a tedy hodné soucitu, nebo naopak jako na riziko. Farma nabízí neformální prostředí a farmář potom vidí odvedenou práci. Takže mnohdy čím méně toho farmář ví ze sociální oblasti, čím méně je tímto deformován, tím lépe. I když samozřejmě vlastnosti jako trpělivost, chápavost, vcítění a pod. jsou u sociálního farmáře velmi žádané. Vzdělání je pak také vhodné pro orientaci v dávkových systémech a možnostech čerpat na své zaměstnance, popř. klienty příspěvky. 

Sociální farma ale nemusí fungovat jen jako zaměstnavatel znevýhodněných osob. Farma může být prostorem pro terapie, vzdělávání, výuku, setkávání v komunitě. Místo, kde se třeba mladí lidé mohou dostat do živého kontaktu se zvířaty, vyzkoušet si práci s půdou, v lese, při krajinných úpravách, síťovat se se zajímavými lidmi. Toho lze dosahovat buď propojením se s poskytovatelem sociálních služeb, nebo s jakoukoli neziskovou organizací, která má tato poslání a realizaci svých cílů uskutečňuje na zemědělské farmě. Propojení s neziskovkou je výhodné v tom, že je opět možné dosáhnout na některé finanční zdroje, ke kterým pouze podnikatel nemá přístup. Ale lze to samozřejmě i bez nich.

V zahraničí existují komunitní zahrady, které se svou produkcí vyrovnají zemědělské farmě, existují školní, vzdělávací farmy, u nás jich také několik najdeme. Existují farmy poskytující "dobrovolnictví", tzv. WWOOFerské farmy, na některých je realizována evrpská dobrovolná služba, EVVO, podporované většinou krajskými odbory životního prostředí, možností je mnoho. Sociálno v tomto případě chápeme jako prospěšnost pro místní komunitu i širší okolí.

Bylo by do budoucna velmi žádoucí vytvořit značku produktů sociálního zemědělství, i když to je běh na dlouhou trať, ale mohlo by to farmářům, kteří promýšlí své podnikání více do hloubky,být snad ku prospěchu.

Manuál Zemědělce (krok za krokem)